Březen 1995 Stalo se to patnáctého března během odpolední procházky. Obloha za okny byla tmavá a po okně stékal mokrý sníh. Loudala jsem se k šatně a záviděla starším holkám, že na procházku nemusí. Povinnou dávku zdravého pohybu na čerstvém vzduchu… Pokračovať v čítaní
Posledním útočištěm lidí, kteří nechtěli jít do války, byl garnizón. Znal jsem jednoho suplenta, který nechtěl střílet jako matematik u artilerie, a kvůli tomu ukradl hodinky jednomu nadporučíkovi, aby se dostal na garnizón. Učinil tak s plnou rozvahou. Válka mu neimponovala… Pokračovať v čítaní
Tento svoj príbeh mi v bare v zastrčenej uličke za Starou tržnicou porozprával Samuel K., tanečník, príležitostný herec v reklamách, murár, reštaurátor, podľa vlastných slov „polovičný Žid, polovičný Cigán“. Krátko po tom, ako mi opravil komín na mojom starom dome, zomrel. Pokračovať v čítaní
Ako sa len zmenil okolitý svet, Dedoluško si to musel všimnúť aj vo svojej nebeskej posteli. Isto vidí a čuduje sa, že na mieste, kadiaľ sa tiahli industriálne rúry, v ktorých zlovestne bublali drahocenné chemické komodity komunizmu, stoja teraz obchody s pestrým sortimentom a kvalitným personálom. Pokračovať v čítaní
Zobraziť viac →
Zobraziť viac →
Zobraziť viac →