Březen 1995 Stalo se to patnáctého března během odpolední procházky. Obloha za okny byla tmavá a po okně stékal mokrý sníh. Loudala jsem se k šatně a záviděla starším holkám, že na procházku nemusí. Povinnou dávku zdravého pohybu na čerstvém vzduchu… Pokračovať v čítaní
Za dusných nocí obťažuje obyvateľov nášho mesta podivný zvuk. Záhadné hvízdanie preniká aj do najzapadlejších uličiek, rozochvieva posledné nezničené pouličné lampy, zhadzuje z okien kvetináče, preniká aj cez najutesnenejšie okná. Nepokojní mešťania nemôžu ani len otvoriť okná svojich zatuchnutých spální. Pokračovať v čítaní
Ako sa len zmenil okolitý svet, Dedoluško si to musel všimnúť aj vo svojej nebeskej posteli. Isto vidí a čuduje sa, že na mieste, kadiaľ sa tiahli industriálne rúry, v ktorých zlovestne bublali drahocenné chemické komodity komunizmu, stoja teraz obchody s pestrým sortimentom a kvalitným personálom. Pokračovať v čítaní
Ústřední kancelář továrny Rossum’s Universal Robots. Vpravo vchod. Okny v průčelní stěně pohled na nekonečné řady továrních budov. Vlevo další ředitelské místnosti. Domin sedí u velikého amerického psacího stolu v otáčecím křesle. Na stěně vpravo přibity tištěné plakáty. Pokračovať v čítaní
Vytiahnem kľúče a zaštrngocem nimi nad hlavou. Toto gesto neostalo davom nepovšimnuté a všetci ako jeden muž taktiež vytiahli svoje kľúče a začali nimi štrngať nad hlavami. V tom okamihu som už nechápal vôbec nič. Moja úloha debila v hlavnom stane kontrarevolúcie sa práve začínala. Pokračovať v čítaní
Ale jakživ se nesmířím s tím, čemu se tady říká „traffic“, totiž s frekvencí na ulicích. Vzpomínám s hrůzou na den, kdy mne poprvé dovezli do Londýna. Nejdřív mne vezli vlakem, pak běželi nějakými nesmírnými zasklenými halami a strčili mne do mřížové klece, jež vypadá jako dobytčí váha. Pokračovať v čítaní
Priniesol som vám Švejka, povedal asi osemdesiatročný starý muž, zohol sa k vozíku a padol. Stanislavovi bolo hneď jasné, že je mŕtvy. Je iba predmetom, bábkou, čo leží v zadnom sklade kníhkupectva na Obchodnej ulici. Stanislav vtedy videl tohto muža prvý a aj posledný raz. Pokračovať v čítaní
Môžete si ich ľahko nájsť na mape. Choďte smelo hore Hronom a tam, kde sa vám už zelená farba zpod prsta celkom vylení, zabočte doľava k potoku, ktorému zabudli pripísať meno, alebo nevedeli, ako sa volá; hoci odjakživa celý vidiek ho nazýva Belicou. Pokračovať v čítaní
Boli to úplne zvery a treba povedať, že kompletne všetci. Vybrali si najlepšie slnečné miesto v kopcoch nad mestom, svahy, kde po stáročia dozrievalo hrozno. Ticho a slnko, neskôr poprašok snehu a stále to nekonečné ticho, rozprestreté nad vzdialeným, akoby podvedomým hlukom rušného mesta, tam dole. Pokračovať v čítaní
Když dojeli milenci do Budína, nastával málem soumrak. Vsedli do kočáru, který táhlo spřežení plachých koní. Z Pešti doposud nevymizely tyto nájemné vozy a na rozdíl od ostatních zemí, v nichž se s nimi můžeme ještě setkati, nejsou strašnější ani více zbědované než motorové vozy. Pokračovať v čítaní
Zobraziť viac →
Zobraziť viac →
Zobraziť viac →